Volební chování úzce souvisí s politickou kulturou a stavem občanské společnosti v dané zemi. Centrum pro sociální a ekonomické strategie při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (CESES) se zabývá kromě jiného i vizemi rozvoje české společnosti v Evropské unii. V rozhovoru jsme oslovili ředitele této instituce profesora Martina Potůčka.
Jak lidé vnímají volby do europarlamentu? Mohli bychom nabídnout srovnání s volbami vnitrostátními…
Srovnání je samozřejmě možné. Nicméně je patrné, že volby do europarlamentu nepřitahují takovou pozornost veřejnosti jako volby vnitrostátní. Pokud se podíváme na první volby do Evropského parlamentu zjistíme, že se jich zúčastnilo pouze 28 % oprávněných voličů. V letošním roce, podle aktuálních dubnových dat, projevují voliči větší zájem – 60 % deklaruje, že půjde k volbám, 21 % oprávněných voličů váhá, ostatní nejeví o volby do europarlamentu žádný zájem. Skutečná účast však bývá nižší. Lidé si vždycky najdou nějaký důvod, proč se nakonec k volební urně nedostaví. Přesto předpokládám vyšší účast, než tomu bylo v roce 2003.
Jaký je podle vás hlavní důvod nezájmu o volby?
Vidím tam několik rovin. Obecně je to nedůvěra k demokratickým institucím, což se netýká pouze České republiky. Je to znepokojivý celosvětový trend posledních dvaceti, třiceti let. Těch lidí, kteří nechodí k volbám, rok od roku přibývá. Jsou tam přirozeně jisté oscilace, ale obecně tento trend platí. Za druhé lidé očekávají bezprostřední efekty ve změnách životních podmínek, které ovlivní nová politická reprezentace. Málokdo si ale uvědomuje, že nové zákony, procházející českým parlamentem, jsou dnes už z větší částí jen transpozicí evropských norem do českého práva. Je-li tomu tak, potom rozhodnutí Evropského parlamentu jsou stejně důležitá, ne-li důležitější, než normy, které vznikají přímo zde, v České republice. A konečně je tady třetí aspekt, kterým je postupná adaptace na nové podmínky. Stále patříme mezi relativně nové země Evropské unie a teprve postupně získáváme potřebné zkušenosti.
Mohli bychom nabídnout srovnání s dalšími státy Evropské unie? Například v Belgii a Lucembursku je účast ve volbách povinná, ale i v Německu je volební účast několikanásobně vyšší…
Přesné srovnání nemám bohužel po ruce. Obecně lze říci, že účast ve volbách do jisté míry kopíruje politickou situaci v jednotlivých státech Evropské unie. Vyspělé fungující demokracie se vyznačují vyšší politickou kulturou, vyzrálou občanskou společností a větším zájmem o věci veřejné…
Důležitá je pro voliče zejména zpětná vazba. Co vlastně podle průzkumů lidé od kandidátů nejčastěji očekávají a kde mohou zpětnou vazbu získat?
To je sice dobrá otázka, ale neodpovídá se na ni jednoduše. Začal bych obecným rozpoložením mysli českého voliče, pokračoval rozdělením daných témat a vyjmenováním nejčastějších problémů. Ať chceme či nechceme, jsou volby do europarlamentu vždy ovlivněny názory na vnitropolitickou situaci, problémy českého státu. Lidé si vytvářejí představu o tom, jak tyto problémy řešit, kdo jim nejlépe rozumí a kdo má také na jejich řešení největší vliv, a podle toho se na kandidátce rozhodují. Je to především odraz chování voličů ve volbách do Parlamentu České republiky. Odchylka je dána pouze představami o tom, co Evropská unie může a co nemůže dokázat. Řekl bych, že dobrou strategií je vycházet z toho, co je a co není dobré pro tuto zemi, uvažovat nad tím, co může politika změnit, jakým směrem by se měla ubírat. Od toho se pak odvíjejí témata, která je pro dosažení těchto cílů nutno řešit na evropské úrovni. Je neoddiskutovatelné, že sem patří vše, co souvisí s životními podmínkami lidí, se zdravotní péčí, se sociální politikou, se zaměstnaností či školstvím. Podle našich průzkumů vnímají tyto problémy jako důležité dvě třetiny lidí. Naproti tomu o problematiku Evropské unie jako instituce se zajímá pouhá třetina z nich.
Ještě jsme nehovořili o zpětné vazbě pro voliče ve vztahu k politickým reprezentantům…
Domnívám se, že zpětná vazba ve vztahu k politickým reprezentantům je už na vnitrostátní úrovni velmi slabá. A na té evropské úrovni je to bohužel ještě horší. Nedisponuji výsledky výzkumu, který by srovnával výkony europoslanců, ale vím, že někteří z nich se velmi snažili, aby to, co právě řeší, sdělovali lidem doma (například prostřednictvím internetových stránek nebo periodických zpráv zasílaných emailem) a navázali s nimi trvalý dialog. Nicméně o většině se v České republice vůbec neví.
Děkuji za rozhovor,
Vlastimil Růžička
Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. MSc. se věnuje především zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice se zaměřením na regulační funkce trhu, státu a neziskového sektoru, na problémy reformy veřejné správy a na prognózování vývoje České republiky v evropském i globálním kontextu. Je nestranickým kandidátem pro letošní volby do Evropského parlamentu.